Březen 2016

Oblíbila jsem si v únoru

3. března 2016 v 20:43 Zákoutí

v únoru

I přes to, že byl únor delší než obvykle, utekl neuvěřitelným způsobem. A proto přicházím s článkem, který pojednává o věcech, které jsem si oblíbila právě v tomto měsíci. A že toho je! Nechcte se inspirovat a podívejte se, co byste si mohli zamilovat stejně, jako já...

1. Sadím, sadíš, sadíme!

Jde na mě jaro. Stačí mi pár slunečních paprsků, které ráno tančí po žaluziích a můžu se zbláznit. Je pravdou, že teď, když mi za oknem sněží, mě mé jarní nálady krapet přechází, avšak musím se podělit o svou radost. Zasadili jsme si řeřichu, ale to je pouze začátek! Brousím si zuby totiž i na pažitku, petržel a bazalku. Nevím, kde na to v našem studentském pokoji najdu místo, avšak dobrých bylinek se vždycky vejde dost.

Když si zasadíte nějakou tu bylinku, budete si připadat vážně skvěle. Asi jako hrdí rodiče - to byl přesně můj pocit, když nám řeřicha přes noc vyklíčila. Co je ale mnohem lepší? Vaření s čerstvými bylinkami, jednoznačně. Takové špagety s čerstvou bazalkou, to je úplně něco jiného, než když omáčku ochutíte bazalkou sušenou. Je to vyšší level, větší požitek. A proto saďte cokoliv, co vás napadne!



Žurnalista, ten tvrdý chleba má

2. března 2016 v 17:31 Zákoutí

,,Občas se budete muset dostat i přes zavřené dveře."


Touto větou započala má první žurnalistická přednáška. Je jedno, na co profesorka reagovala, protože onen výrok by mohl stát sám o sobě, aniž by mu něco muselo předcházet. Je to totiž pravda. A co je horší než to? To, že já se přes zavřené dveře dostat neumím. Zatím. Všechno má svůj čas a i když si nechci fandit (ještě to tak!), určitě to zvládnu. Otázkou zůstává - jak?

Po prvním semestru jsem si ujasnila dvě věci. Tou první je, že čím jste drzejší a sebevědomější, tím líp se dostanete k informacím. Druhou věcí je, že já drzá ani sebevědomá být neumím. Tomu říkám pech. A proto se tomu musím naučit. Přesněji řečeno, musím se to naučit předstírat. Prostě jít a otevřít ty zavřené dveře, za kterými může být naprosto cokoliv. Jedno je však jisté - budou tam informace. Ty já potřebuju. A taky je z vás dostanu! Pokud mi je teda budete chtít dát. A případně mi ještě zopakujete to, co jsem si nestihla napsat (protože diktafon jsem samozřejmě nechala doma na stole).

Jedno se mi však musí nechat. Baví mě to. A to dokonce i přes to, že je přede mnou pořád několik stovek zavřených dveří, které budu muset otevřít, než se úplně zbavím strachu a pochybností. Co naplat, otevřu je všechny. A když to nepůjde? Tak je vykopnu. Nebo obejdu. Nebo tak něco. A když budou zamčené? Tak to je průser.