Vysokoškolákův pohled na domov

10. února 2016 v 21:31 |  Zákoutí

vidím domov


Když něco dlouho nemáme, je nám to pak vzácnější. Platí to ale i o místě, kde pořád dokola pobíhá pubertální sourozenec, štěkající smeták, kterého přezdíváme pes a k tomu ještě dva dospěláci? Řeknu vám, že na to teda rozhodně není jednoduché odpovědět. Opravdu ne!

Jakožto opravdu zkušený (nyní první semestr zvládnuvší) vysokoškolák bych vám ráda sdělila své poznatky o tom, jaké to je se po týdnu, někdy i více, vracet domů. Často je to vskutku zážitek. Představte si, že se celý týden ve vaší domácnosti odehrává nespočet věcí, u kterých vy (díkybohu za to) chybíte. Nemáte ani ponětí o tom, jaká u vás vládne atmosféra, kdo má jakou nemoc, kdo se s kým pohádal a další podobné rodinné pochoutky. A pak to přijde - autobusu zaskřípají brzdy, nějakým záhadným způsobem se rozestoupí dveře a vy jste doma. Celí šťastní odhazujete své věci v dál a překračujete práh obýváku. K vašemu překvapení se k vám nikdo nevrhá s otevřenou náručí, talířem koláčů a teplým čajem. Místo toho objevujete na půl mrtvého bratra u televize, ještě mrtvější rodiče, kteří před chvílí přišli z práce a zarostlého jorkšíra, který se s námahou (avšak s odhodláním, to se musí nechat) vydal vám olíznout palec na noze. Domove, sladký domove!

Musím se přiznat, že takto to u nás naštěstí nevypadá. Alespoň ne vždycky (buďme upřímní). Pravdou ale je, že jakmile si navyknete na vlastní režim, těžko se přizpůsobujete jinému. Osobně mám největší problém s naší ledničkou. Doma je totiž často prázdná. Jinými slovy (slovy rodičů) prázdná není, jenom v ní není to, co bych chtěla. A mají pravdu - mé studentské osvobození se totiž vztahuje také k jídlu, které si nakupuji sama a je nadevše jasné, že sahám jen po tom, na co mám chuť. Tudíž stop paštice, řapíkatému celeru a rybám. Kdo by to dobrovolně jedl?

Dobrá, konec vtipkování. Musím se přiznat, že si teď vážím domova víc. Nejen toho, že jsem doma, ale také rodičů, se kterými se už (tolik) nehádám, teplé polívky, dobrého oběda a těch bezstarostných dní, kdy nemusím nakupovat, vařit a uklízet. Nemyslete si však, že nejsou neděle, kdy se netěším, až budu zase pryč. Na chvilku a stačilo, nic se nemá přehánět...

Děkuji za váš čas zde strávený!


Nevím to jistě, ale mohlo by vás zajímat:

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama