Poznejte příběhy mých fotek II aneb za co stojí žít

5. února 2016 v 13:38 |  Záblesky

příběhy mých fotek


Jsou prostě chvíle, kdy zrovna nemám po ruce svůj Nikon. Ale i v takových chvílích je někdy potřeba nebo chuť zachytit nějaký okamžik a zvěčnit ho. Na věčnost. Proto čas od času, a to velmi často, fotím i na svůj mobil, který rozhodně není pro focení stvořen, ale sem tam se mu podaří udělat hezký snímek.

A abych nefotila jen tak do šuplíku, což je asi to nejhorší, co bych mohla udělat, podlehla jsem davovému šílenství (za což se poměrně stydím) a založila si účet na jedné profláknuté aplikaci, jejíž jméno nesmíme vyslovit.
A co tím chci říct? Že bych vám ráda představila některé z mých úlovků, které dokumentují můj život, i když se to možná na první pohled nezdá. Každá jednotlivá fotka má v sobě ukrytý příběh, který je vždy jedinečný a neměl by být zapomenut. A to ani takový příběh, který vypráví například o hrnku skvělého borůvkového čaje, jehož pára se dere do chladivého vzduchu zimního rána... Kouzlo je tak nejen v samotné fotce, ale i v tom, co se vám snaží říct. Tak poslouchejte...


Stojí žít za...


... hrnek teplého čaje


Letně podzimní posezení má jisté výhody - můžete si přinést teplý čaj a udělat oheň o trochu větší, než se sluší a patří. Jistě jen v zájmu ideálního tepla. Na můj milovaný hrneček snad skládat ódy nemusím, poněvadž je na první pohled jasné, že je prostě nádherný. (mé projevy lásky je nutné brát s rezervou)



...
dobré jídlo


Zde najdete hned několik dalších skvělých věcí, než jenom jídlo. A ne, nemám na mysli mou ruku, nýbrž neodolatelný marcipán (který nevidíte, ale od toho jsou příběhy mých fotek), barevný podzim všude kolem a pozdní brněnské odpoledne. Není nad čokoládu v podzimním parku.


... nesmrtelnou hudbu


Za touto fotkou se skrývá hned několik příběhů, které ji pomohly stvořit. Ať už je to příběh o mé zálibě v hudbě, příběh o desce Van Halen, která je připomínkou jednoho výletu do Prahy či příběh o úspěšném složení maturity, za kterou jsem si vysloužila tento kufřík. Všechny se protínají, sbíhají v jedné fotce nebo v každém okamžiku, kdy přiložím jehlu k desce. Jak poetické okamžiky...


... kouzelné okamžiky všedních dnů


Jednoho slunečného, zřejmě listopadového rána, kdy ještě sluneční paprsky trochu hřejí, ale už to není žádná sláva, jsem se rozhodla pokročit v psaní jakési seminární práce. S hrnečkem čaje jsem usedla ke stolu, pustila si na něj několik těch podzimních paprsků a podívala se z okna. To zkrátka chtělo fotku. Mé milované rostlinky se koupaly ve slunečním svitu (nedivila jsem se, po celý týden bylo zamraženo) a nějaká moje školní práce jim byla takzvaně u jehliček. Pro znásobení požitku z toho okamžiku všedního dne jsem přidala ještě hrneček. A bylo to dokonalé.


... krásy přírody.


Stačí vyjít ven. Všude se najde kousek přírody, která je pokaždé o kousek jiná. A to je na tom to krásné - pořád, znova a znova můžeme vycházet ven a vidět to, co jsme před tím ještě nikdy nespatřili.


Jestliže je třeba zasazovat článek do kontextu s výrokem "Baví mne žít", pak říkám, že baví. A zdůvodňuji to okamžiky, kteréžto byly zachyceny v mém životě. A teď si jdu dát něco na zub, zapiju to černým čajem, k tomu si pustím nějaký ten megahit, pohladím mé kaktusky a pak... pak půjdu ven.

Chcete poznat další příběhy mých fotek?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aja Aja | Web | 5. února 2016 v 13:44 | Reagovat

odporný blog, :-!

2 sarushef sarushef | Web | 5. února 2016 v 16:17 | Reagovat

ty kaktusy jsou kouzelný!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama