Hotel pro kazy

5. září 2015 v 15:43 |  Zákoutí

přicházejí problémy


Víte, často se stává, že když se vyřeší jeden problém, nestačíte ani vydechnout a objeví se další. Skoro mi to přijde, jakoby problémy čekaly, než se zbavíte toho předešlého, začnete se radovat a pak - se na scéně objeví nový. Samozřejmě vylepšený. Nová verze. Horší a zákeřnější. Vy jen s překvapením zjistíte, že sranda ještě neskončila a v pozadí slyšíte nepatrný ďábelský smích. Problém se směje. Problémy se smějí často a hlavně rády. Není snad veselejšího tvora na širém světě...

A proto začínám docházet k názoru (a já k názorům docházím ráda), že je zkrátka lepší nevědět. Jako tenkrát, když mi začal růst zub. Vlastně to nebylo ani tak dávno, teprve před pár dny. A pořád roste. Neřád.
S úsměvem na tváři jsem si začala užívat poslední zbytky prázdnin po proleženém měsíci s oteklou nohou. Ta úleva, když se problém vyřešil! K nepopsání. Avšak, jak jsem se již zmínila, následující vtipálek na sebe nenechal dlouho čekat. Nejprve jsem hádala, že mým problémem je zkrátka to, že moc jím, z čehož mě dozajista pobolívá i to zapovězené místo za posledním zubem. Chyba! Cítím, že vetřelec se klube a tímto mu vzkazuji, ať si kouká pohnout, nýbrž já na něj nemám ani nervy, natož čas nebo náladu.

Nebyla bych to však já, kdybych se nejala prozkoumat, co že se to v mé dutině ústní vlastně děje. Nic zvláštního, kromě několika zubů, jsem tam nespatřila. Až pak. Skrýval se tam, nepozorovaně avšak s jistou dávkou drzosti, takový malý kamarád. Hádáte správně - mám kaz. Nejsem žádný zubař ani podobný mučící nástroj, ale řekla bych, že je to tak. Co na plat, budu muset pod ruku někoho, kdo mu dá jasně najevo, že můj zub zkrátka není dobré bydliště a že musí ven. Kdyby trval na tom, že zůstane, budu nucena požadovat měsíční nájem. Alespoň bych z toho měla něco víc, než jen díru v zubu.

Z toho plyne, že nebýt mého rostoucího hotelu pro další kazy, nezjistila bych, že jeden takový už se ubytoval. A tak bych o ničem nevěděla, za což bych byla vděčná. Šla bych totiž s klidným svědomím na preventivní prohlídku (ač bych se zuby nehty bránila) a myslela si, že se jako vždy usměju na všechny ty kovové nástroje, vyšlu jim signál, že teda jako mají zase smůlu a s obrázkem a bonbonem vítězně odkráčím. Tak tomu teď ale nebude. Možná, že si vyptám ten obrázek (o bonbonech nebudu chtít hodně dlouho ani slyšet) a jak spráskaný pes se rychlým tempem vyplížím z ordinace, přičemž za sebou zanechám jen opotřebovaný vrták a zaslechnu zákeřné: ,, Další prosím!"

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 5. září 2015 v 16:13 | Reagovat

Je to většinou vždycky jako na houpačce. Jednou je to dobrý, podruhý je to o něco horší. Já se nyní nacházím v té druhé příčce.

2 higurashi-tym-cikady higurashi-tym-cikady | E-mail | Web | 5. září 2015 v 18:15 | Reagovat

Já mám špatné zuby po otci. Taky je to peklo. :/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama