Září 2015

Buďme fér k hudbě

7. září 2015 v 14:21 Zákoutí


co přináší


Nebudu se pokoušet kritizovat život, protože to za to nestojí. A jak ho tak znám, ještě by se mi pomstil. A to za to taky nestojí, to uznejte sami. Avšak co si budeme povídat, hodně věcí v našem bytí není fér a já za tuto neférovost pokládám to, jak s rostoucím pořadovým číslem generací roste také počet zapomenutých písní. Abych byla přesná - skvělých písní, které dodnes všichni slýcháváme v rádiích ale mnohdy ani nevíme, že přesně tohle poslouchali i naši rodiče.

Není fér, že všichni poznáme melodii, ale už nevíme, kdo ji stvořil. Nevíme, že poslechem mnoha písní se vracíme zpět o několik desítek let a neuvědomujeme si proto, o jak kvalitní hudbu přicházíme, když se s námi táhne již takovou dobu. A to je, vzhledem k dnešním "hitům na jedno léto", co říct.

Avšak já stále věřím, že se najdou tací, kteří budou chtít poznat kouzlo osmdesátek a devadesátek a vydají se semnou na cestu, na níž objeví známé melodie a možná také prožijí jistou dávku nostalgie, jelikož spousta těchto dílek vám připomene něco z let dřívějších. Není možné, aby jste nepoznali nic z mého výběru (ne příliš rozsáhlého), protože alespoň refrén se vám musel uložit do útrob paměti a zůstal tam, čekal, aby se jednou dočkal chvíle, kdy bude moci vylézt opět na světlo a ukázat vám, že oldschoolový rock ještě dávno neumřel...


1. SPIN DOCTORS - TWO PRINCES


Již od zaznění prvních tónů jistě poznáte písničku, která vás donutí pokyvovat hlavou a v tom lepším případě si i zpívat. A věřte, že zlepší náladu každému, kdo jí dá i nepatrnou šanci. Poznejte garážový zvuk z raných 90. let...



Hotel pro kazy

5. září 2015 v 15:43 Zákoutí

přicházejí problémy


Víte, často se stává, že když se vyřeší jeden problém, nestačíte ani vydechnout a objeví se další. Skoro mi to přijde, jakoby problémy čekaly, než se zbavíte toho předešlého, začnete se radovat a pak - se na scéně objeví nový. Samozřejmě vylepšený. Nová verze. Horší a zákeřnější. Vy jen s překvapením zjistíte, že sranda ještě neskončila a v pozadí slyšíte nepatrný ďábelský smích. Problém se směje. Problémy se smějí často a hlavně rády. Není snad veselejšího tvora na širém světě...

A proto začínám docházet k názoru (a já k názorům docházím ráda), že je zkrátka lepší nevědět. Jako tenkrát, když mi začal růst zub. Vlastně to nebylo ani tak dávno, teprve před pár dny. A pořád roste. Neřád.
S úsměvem na tváři jsem si začala užívat poslední zbytky prázdnin po proleženém měsíci s oteklou nohou. Ta úleva, když se problém vyřešil! K nepopsání. Avšak, jak jsem se již zmínila, následující vtipálek na sebe nenechal dlouho čekat. Nejprve jsem hádala, že mým problémem je zkrátka to, že moc jím, z čehož mě dozajista pobolívá i to zapovězené místo za posledním zubem. Chyba! Cítím, že vetřelec se klube a tímto mu vzkazuji, ať si kouká pohnout, nýbrž já na něj nemám ani nervy, natož čas nebo náladu.

Nebyla bych to však já, kdybych se nejala prozkoumat, co že se to v mé dutině ústní vlastně děje. Nic zvláštního, kromě několika zubů, jsem tam nespatřila. Až pak. Skrýval se tam, nepozorovaně avšak s jistou dávkou drzosti, takový malý kamarád. Hádáte správně - mám kaz. Nejsem žádný zubař ani podobný mučící nástroj, ale řekla bych, že je to tak. Co na plat, budu muset pod ruku někoho, kdo mu dá jasně najevo, že můj zub zkrátka není dobré bydliště a že musí ven. Kdyby trval na tom, že zůstane, budu nucena požadovat měsíční nájem. Alespoň bych z toho měla něco víc, než jen díru v zubu.

Z toho plyne, že nebýt mého rostoucího hotelu pro další kazy, nezjistila bych, že jeden takový už se ubytoval. A tak bych o ničem nevěděla, za což bych byla vděčná. Šla bych totiž s klidným svědomím na preventivní prohlídku (ač bych se zuby nehty bránila) a myslela si, že se jako vždy usměju na všechny ty kovové nástroje, vyšlu jim signál, že teda jako mají zase smůlu a s obrázkem a bonbonem vítězně odkráčím. Tak tomu teď ale nebude. Možná, že si vyptám ten obrázek (o bonbonech nebudu chtít hodně dlouho ani slyšet) a jak spráskaný pes se rychlým tempem vyplížím z ordinace, přičemž za sebou zanechám jen opotřebovaný vrták a zaslechnu zákeřné: ,, Další prosím!"