Historie mého šatníku

18. ledna 2015 v 18:29 |  Zákoutí
Jak plyne čas a s ním i povinnosti, o které teď opravdu nemám nouzi, přibývá i různých věcí, potřebných, či potřebných méně. Je nad Měsíc jasné, že se za chvíli v tom velkém množství hmotných statků ani nepohneme, natož abychom si vzpomněli na příběh, který je jednoznačně udělen každé té věci, kterou vlastníme. Není to smutné? Vskutku je...
A proto, možná se vám to bude zdát zvláštní, bych ráda zkusila vytvořit něco, co by mi pomohlo se tímto množstvím prohrabat a ujistit se, že nezapomenu na žádný příběh mých věcí.
Nejspíš už ani nečtete, protože nevíte, o co se to tady snažím, avšak ti odvážnější, kteří naslouchají mým napsaným slovům, brzy pochopí, o čem zde vedu tento písmenkový monolog s kapkou tajemství...

Lepší příběhy nemohou obsahovat jiné věci než ty, které s námi byly na určitých místech nebo z oněch míst přímo pocházejí. Řekněme, že tento soupis by mohl zaujmout spíše ty, jenž propadli lásce ke koncertům, hudbě a nebo jsou prostě materiálně založeni a nebo chtějí poznat příběhy, které píše sám život...
Tedy, zrovna teď je píšu já... *menší, stydlivý úsměv*


A nyní bez obalu a zbytečných písmen - prohrabu se dnes historií mých metalových triček.



Nemůžu začít nijak jinak, než prvním z mých černých svršků.
Takový ten počátek mé hlavní metalové éry (nutno poznamenat, že zajisté doživotní), započal již dříve před tímto artefaktem. Avšak za počátek tohoto období si stanovme den, kdy se mi poprvé v ruce ocitlo tričko, nesoucí jasně červený nápis, bíle orámovaný, zcela bez okolků hlásající do světa: IRON MAIDEN.
Zřejmě se tento den dá datovat na 24. prosince roku 2011. Myslím. Myslím, že ano.
Už dlouho jsem toužila mít takový důkaz toho kdo jsem a dát tak najevo ostatním, že společnost, nutící nám všechny věci á la ,,ovčí stádo", je mi upřímně někde dost v útrobách pekelných... A stalo se tak a já jsem nemohla být šťastnější. Konečně jsem se našla. Ovšem s tímto novým bodem mé osobnosti přišla i jedna velká starost - čím častěji jsem ,,Killers" (název alba, které je motivem na tričku) nosila, tím více se opotřebovávalo a hlavě špinilo. Nechtěla jsem čekat staletí, než se zase bude prát černé prádlo a s ním, s trochou štěstí, i můj metalový skvost. Proto jsem začala pátrat po další části mého nynějšího šatníku...

*** FOTOGRAFII PŘIDÁM POZDĚJI. TRIČKO JE PRÁVĚ NA KOLOTOČI - V PRAČCE. ***




O několik měsíců později, však stále ještě v zimním období, se mi poštěstilo obdržet druhý kousek.
Nedalo mi přílišnou práci vybrat si z obrovského množství nabízených kapel a motivů. V uších mi znělo ,,Breaking the law, breaking the law..." a já se mohla štěstím potrhat, když jsem přejížděla prstem po jméně JUDAS PRIEST.
Od té doby, jsem si mohla vybírat. Nebyla to sice nabídka pestrá, avšak do začátků mi to bohatě stačilo a vždy, když sem měla jeden z těch pokladů na sobě, jsem se bála kdekoliv se otřít nebo zašpinit. Bylo skvělé pozorovat výrazy kolemjdoucích, převážně tedy těch staršího věku. Užívala jsem si to, nebudu lhát. Toužila jsem rozšířit mou černou sbírku natolik, jak jen to bude možné...



Téhož roku s dvanáctkou na konci, se konala jedna významná událost. Už si vzpomínám jen matně, jak jsem viděla tu radostnou zprávu a jak jsem se nemohla dočkat sedmého dne měsíce května. Ti, kteří tam tehdy byli, možná vědí, o čem mluvím... Velikáni Hetfield, Trujillo, Ulrich a Hammet měli naplánovaný výlet do Prahy. Slavná Metallica odehraje setlist z legendárního Black album. A já tam byla. Pamatuju si, jako by to bylo dneska - pletený svetr dvoumetrového chlápka, který stál přede mnou... Nejsem nejvyšší postavy a má zkušenost s koncerty byla tehdy na stupni ,,Nováček", avšak když se mi podařilo zahlédnout toho pána na pódiu, byl to pocit, jako bych viděla snad Zjevení. A to, co jsem slyšela, to vám bylo něco neskutečného. A kam tímto povídáním o mých prožitcích mířím...
Po tomto uskutečnění mého snu jsem se dostala ke stánku, kde visel další kus oděvu, který stejně tak teď visí v mé skříni. Klasika nesoucí hrdě nápis METALLICA, pod nímž se kroutil jakýsi had a titul ,,Don´t tread on me". Do třetice všeho černého, teď jsem měla vskutku krásný základ pro ještě krásnější sbírku.
Vzpomínám si, že cestou od toho stánku jsem slibovala jednomu z rodičů (ten druhý by na takovou událost nikdy nešel), že si samozřejmě tričko zaplatím. Štěstí mi v tu chvíli opravdu přálo a na zemi, mezi rozšlapanými kelímky a pokrčenými obaly, se na mě usmívala zašlá padesátikoruna. ,, Tak už mám malou část splacenou" řekla jsem a dala ten kus kovu rodiči. Myslím, že víc ode mě dodnes neviděl...






Můžu s jistotou říct, že rok, ve kterém se nyní stále pohybujeme, byl k mému šatníku opravdu štědrý. V parném létě jsem nejspíš opět zkoumala, o co nejlépe rozšířit mou temnou stranu. Nemohla jsem své úspory investovat líp, než jsem to tehdy udělala, když jsem do skříně věšela kus oděvu opět s tím červeným, bíle orámovaným nápisem IRON MAIDEN. Rozhodla jsem se pro Eddieho s anglickou vlajkou, rozkročeného na bitevním poli a se zakrvavenou šavlí v ruce. Trooper. To jest můj čtvrtý kousek.
A jestli mě paměť neklame, pak to teď začalo. To těžké rozhodování, ta starost každé rozmarné ženy - co na sebe. Avšak u mne to bylo, díkysatanu, jen z hlediska metalového, nikoli kvůli posledním trendům nové módy...





Ještě téhož léta mi udělal radost dárek v podobě jedné kapely, která je nyní milovaná i nenáviděná. Vskutku mi hlava nebere ty věčné nespokojence. Vždyť tato mladá síla mohla být skvělým koněm na dostihy mnoha dalších let. Mé páté tričko má na zádech heslo ,,Nightmare" a ze předu se pyšní jménem AVENGED SEVENFOLD, napsaným na rozevřených křídlech posla smrti.
Výběr to nebyl vskutku snadný. Proseděla jsem hodiny na babiččině balkoně za poslechu Slayeřího ,,God Hates Us All" alba a vybírala nejvhodnější variantu. Také jsem se tomuto výběru věnovala ve svém článku ZDE a konečnému výběru TADY.
Doufala jsem, a jistě nejen já, že dám chvíli s tímto sbíravým koníčkem pokoj. Ale jak jistě tušíte, nebylo tomu tak...






Dala jsem pokoj do zimy téhož roku. Jako si každé dítě přeje hračku, já jsem toužila po dalším kousku do mé sbírky. Pro tentokrát jsem ale výběr nechala téměř na náhodě a o pomoc jsem požádala "Ježíška". Jak se ukázalo i v následujících letech - neudělal chybu.
Tehdy to byly opravdu metalové Vánoce, protože kromě trička jsem se mohla radovat z roztomilého Eddieho, tedy obrovského plakátu na dveře a hlavně z lístků na skupinu mého srdce. Ale zpět k šestému dílku skládačky...
V očekávání jsem odstranila balící papír, pod nímž se skrýval obrázek digitálního budíku. Brala jsem to jako výsměšný dárek za to, že vstávání není zrovna mou oblíbenou činností a začala jsem se dobývat do krabičky, abych se na ten budící neřád podívala. K mému překvapení se uvnitř krabičky tetelilo černé tričko s vykukujícím nápisem. Vytáhla jsem ho tedy na světlo vánočního stromečku a v tom světle pomalu, sama pro sebe, četla slovo MANOWAR.
Však příběh má ještě hlubší kořeny. Dávno před Vánoci, snad to bylo v říjnu, jsem stála několik řad od pódia, na kterém řádili právě Manowar. Byl tam i můj metalový rodič a jeho kumpán v podobě strýce. Po ohlušujícím koncertě jsme nasedli do auta a ujížděli nocí směrem k domovu, když v tom se ti dva začali chlubit svými nově koupenými tričky... Má reakce popisovala tuto skutečnost jako podivnou a mé osobě lhostejnou, protože tato kapela má stejně trička s podivnými motivy, které se mi moc nezamlouvají. Tehdy jsem ale ještě nevěděla, že mají jedno i pro mě...
Teď ho nosím. A mám ho ráda. A to i přes to, že mi bylo příliš velké a musela jsem ho nechat zmenšit. Je to můj šestý kousek v pořadí a nevyměnila bych ho. Ale že s ním bylo starostí...





Dvanáctku nahradilo číslo s trojkou na konci a zima byla na ústupu. Tentokrát, opět na mé narozeniny, černá sbírka uvítala dalšího člena. Mohla bych ho nazvat takovou šedou vránou mezi černými krkavci. Ne že by bylo jiné barvy, než černé, avšak po hudební stránce je to spíše relaxační věc. Mezi trnitými růžemi, náboji a lebkou nějakého (snad) nežijícího člověka, se proplétá jméno kapely GUNS N´ ROSES. S tímto výběrem, který nebyl realizován mnou, byl spokojen hlavně můj nemetalový rodič. A i když tuto kapelu neposlouchám zrovna každý den a nemodlím se k Axlovi, je to příjemné osvěžení mezi ostatními legendami rockové a metalové hudby.
Zvláštní na tomto, již sedmém kousku je to, že i když není nejstarší, je nejvíc vybledlé. Možná že vybledlo, když se v obchodech pro ,,přenádhernou posledně-módně odívanou mládež" začaly objevovat podobná trička, nesoucí jména kapel... To mě berou mory (a morčata)...





Jestli vám zůstalo v paměti, co jsem psala před několika řádky, pak zajisté víte, co na mě v tom roce ještě čekalo. Lístky na mou nejoblíbenější kapelu jsem měla pečlivě uschované a snad každý týden jsem se přesvědčovala, jestli se nevypařily. Nevypařily se. V červnu nasedlo naše malé metalové společenství do auta, trochu se zmáčklo a vyrazilo se na dalekou cestu do Polska. Iron Maiden už čekali. Ano, kapela mého srdce jsou právě oni a já jsem je měla poprvé vidět na živo, z masa a kostí. Pobíhali tam, skákali a dělali všelijaké kousky. Hlavně Bruce. Jó, Bruce, ten má stejně nejlepší hlas...
Za velké tlačenice u jednoho z mnoha stánků s oficiálním merchem, jsem spatřila své číslo osm. Eddieho na černém koni, uhánějícího vstříc dalším koncertům... Ten musel být můj. Vepředu IRON MAIDEN a v zadu MAIDEN ENGLAND 2013. Za několik polských zlotých jsme si udělali všichni radost a doufali, že to není poslední den, kdy jsme viděli tuto legendu.
Nejspíš se ptáte, proč jsme jeli až do Polska. A v tom je právě ten příběh...
Bylo nebylo, zjistila jsem, že Maiden jedou šňůru po Evropě, ale na Česko zase nějak zapomněli. Inu objednali jsme lístky do Polska, které bylo z těch štací nejblíže. Jásali jsme, jak jsme nad tím vyzráli. Ale co se nestalo. Snad zlá královna za to mohla, ale asi za dva týdny po tom, co jsme objednali naše lístky v Polsku, na seznamu turné přibylo ještě Slovensko a Česká republika... Naše nadšení bylo v... pustých lesích. Co nám zbylo, už bylo objednáno.
A takový byl tedy příběh mého trička číslo osm, přivezeného z koncertu z dálného Polska, přičemž o měsíc později jsem si ho mohla koupit o několik kilometrů blíž, kdybych nebyla bývala tak spěchala...
Ale alespoň jsme poznali krásy našich sousedů. Bez toho bych totiž nemohla žít...



K velkému štěstí mého prasátka, pokladničky, trezoru, pytle peněz (...) jsem si od cesty do Polska dala pokoj s nakupováním metalových triček. Ovšem že mi to nevydrželo na dlouho. To bych nebyla já. Mám příliš malou vůli.
Ale den se sešel se dnem a opět nastala zima a nastalo dilema - Co pod stromeček? Tentokrát bylo hned jasno. Tento kousek jsem měla vyhlídnutý již nějaký ten čas, bohužel byl pro mne moc drahý. Teď byl zlevněný a navíc měl být darovaný. Řekla bych ,,toš neber to". A tak pod stromečkem opět hrál všemi barvami balíček, měkoučký dáreček, jehož obal po důkladném rozbalování odhalil nápis SABATON. Devátý díl mé černé sbírky byl na světě. Zlatý nápis a modré vlajky. Carolus Rex. Můj oblíbený obal alba, jen co je pravda.
Jako jediné ze všech triček, mi bylo toto schváleno k oblečení na jeden mnou nesnášený den - focení ročníkových fotek vzdělávacího zařízení. Což činí toto tričko vskutku oblíbeným, nádherným a uznávaným i mým nemetalovým rodičem. A to už je co říct...




V den dosažení plnoletosti, jsem jako jeden z obrovských darů dostala možnost vidět opět úžasnou kapelu. Lístky na Aerodrome 2014 jsem také pečlivě uschovala a v onen přeslavný den je vytáhla v neporušeném stavu. Jelo se do Prahy na Metallicu! Zase. Znova. Kdyby vás zajímalo mé pojednání o tomto dni, můžete ho semnou znovu prožít přímo tady.
Vzpomínám si, že první vykonanou věcí byla koupě božského trička. Ano, kulatá desítka. Výběr sice nebyl pestrý, ale za to jsem se zamilovala do červeně laděného kousku s typickým rukopisem Metallicy. Má drahá polovička si koupila stejné. Není to roztomilé? Není. Nejsme roztomilí. Ale všichni to říkají. Nechápu proč.
Nicméně, toto tričko jsem si velmi oblíbila už jenom proto, že má takovou zvláštní atmosféru. Možná je to tím, jak strašně mi zmoklo při stání v blátě a na neskutečném lijáku na tomto koncertě... Je tou atmosférou fakt nasáklé. Stejně jak tehdy ta voda...




A dostali jsme se do blízké minulosti, tedy přesněji do posledních Vánoc.
Tento výběr opět nebyl mým výběrem, ale jakousi shodou mých rodičů, přičemž volbu schválil i rodič nemetalový.
To nejspíš kvůli barvě. Při poslechu hudby by asi totiž zkolaboval. Po úspěšném dobytí severního pólu... Tedy, balíčku, se na mě fialově ksichtil smrťák a DISTURBED. Můžu říct, že nebýt tohoto dárku, asi bych stejně touto partičkou brzy obohatila svou sbírku černých rekvizit.
Příběh, který se k tomuto kousku váže, mi není úplně přesně znám. Povídá se však, že měl přistát pod vánočně zdobeným stromem již loni, avšak nebyla správná velikost. Proto mí chrabří rodičové letos s dobrým pocitem objednali jistou, už dostupnou velikost, avšak po příchodu balíčku s hrůzou zjistili, že by se do toho jejich dcerka nenacpala. Proto statečně bojovali dál a objednali o písmenko větší velikost, která, jak mohu potvrdit, pasuje výborně. Není to semnou lehké. Já vím. Ale co bych vám pak k tomu všemu povídala, kdyby to šlo všechno jako po másle, no ne? *menší ďábelský smích s trochou roztomilosti*





A tak, když má sbírka nyní čítá jedenáct statečných (mám svou jedenáctku, zjišťuji s údivem), bych ráda řekla jen to, že číslo určitě poroste. Ráda bych přidala ještě nějaký ten kousek od ANTHRAX, ACCEPT nebo něco tvrdšího.
To ale ukáže čas... A taky peníze. A místo ve skříni!

Pokud někdo narazil na mé pojednání o historii mých metalových triček, pak bych byla ráda, kdybyste, pokud vás něco napadá, zanechali stopu, že jste tu byli. A to třeba v podobě komentáře.
Metalové rodině posílám pozdrav a vy ostatní - teď byste si měli pustit nějaký ten metal, co říkáte?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Klikni jestli tady jsi :)

Click

Komentáře

1 Majka Majka | E-mail | 20. ledna 2015 v 18:03 | Reagovat

Míšo, mít takovou zálibu a výdrž ve sbírání nádherně zbarvených triček,
a ještě o tom tak dobře psát - to zaslouží další tričko do sbírky, taky tleskám Tvému metalovému rodiči a kumpánu strýci, kteří Tě ochraňují proti nemetalovému rodiči a vždy se radují na koncertech s Tebou- to jsou zážitky, které, až bude blednout barva Tvých černých pokladů jednou předáš do sbírky další generaci - třeba jen na fotkách. I kdyby ne - tak už máš spřízněnou duši, která Ti radost z černého potěšení určitě dopřeje. Věřím tomu. bM :-)

2 Kája Kája | Web | 8. února 2015 v 21:40 | Reagovat

Pěkná sbírk. Já se se svou obsahující 2 krát Nightwish a 2 krát Sonata Arctica můžu jít zahrabat. :D Ty Gunsy fakt závidím.

3 Anděl Anděl | 9. února 2015 v 18:19 | Reagovat

:-) :-)  :-)

4 Mirkatona Mirkatona | E-mail | Web | 1. srpna 2018 v 17:48 | Reagovat

Peels can help to eliminate from of all age amendments dermatological layer. effects efficient at any age, shown for skin of any type. After non-traumatic exposure disappear minor wrinkles, skin area becomes young, without wrinkles. Rehabilitation – three days. an Average peeling well struggles wrinkles (expression, old, smoothing small pits, removes freckles.
Recovery – 7 days. Deep peeling performing in the beauty hospitals. This is maximum effective procedure, however requires long term adaptation – about month.
<a href=http://chemicalpeel.in/chemical-peel>chemical peel results</a>

5 Kullame Kullame | E-mail | Web | Dnes v 10:44 | Reagovat

Pokrasnenie armpit delivers discomfort, pulls. to Carry visit in the hospital should not. Bulge under the muscle cavity may become cancer illness. However most often it is consequences excessive use deodorants, non-compliance conditions personal hygiene, increased sweating. Inflammation triggers narrow blouse, contaminated razor-affiliation, the virus.
<a href=http://armpit.info/the-whole-truth-about-the-painless-lump-in-armpit>sore lump under armpit</a>  
Discomfort under the arm, redness, lump becoming hot? This is the ulcer that should operated on, next drink medications. First cost solutions, antibacterial drugs. When the process switched to second stage, need surgery.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama