Květen 2014

...vyčteno z očí kolemjdoucích

7. května 2014 v 20:04 **- Něco k zamyšlení -**
Slyšíš? Už zas tě probírají... Už zas jsi v okruhu témat, kterážto zaplaví místa, kde dřív bývaly něčí mozky. Směr žití, podstata bytí, smysl duší všech - styl. Ač zdá, se, že gesta, jimiž se představujeme okolí, jsou jen zanedbatelným úkazem toho, co si myslíme, opak je pravdou. Nejspíš. Každičký zlomek myšlenky, o které třeba ani nevíme, všelijaký posunek vyjádřený nějakým orgánem (neberte doslovně, milé Duše!), vychrlená slova skládající věty, které dohromady dávají názory, to je opravdový styl. Ne, styl není nic pro mne. Stvořiteli, prý pro mne! Směšné...
Já, jakožto pouhých pár centimetrů obývajících určité místo tohoto světa, vnímám styl jako osobnost. Duši (Ti, kdo již ví, kdo nebo co jsou Duše, chápe. Ostatní snad pochopí...). Povrchní pohledy ostatních jen vyjadřují mi neblízký styl, nadřazený a spoutaný ve spárech společnosti a jejího smýšlení. Protijdoucí duše, s pohledem nepřítomným, vlasy rozevlátými stejně jako jsou její myšlenky, je mi bližší. Styl navenek krotké, uvnitř snící a rozhodné duše, která opovrhuje veřejným míněním. Při postávání na jednom z často navštěvovaných míst (nikoli dobrovolně, však za účelem jisté nutnosti) si všimněte očí nevidomých, pohledů nepřítomných či mylně hrdě vzhlížejících vzhůru. Jsou to styly. Druhy... Druhy nás všech, osobnosti. To je ten pravý styl, který hledat a hlavně - najít. A že je sousední sedadlo v dopravním prostředku podivných rozměrů obsazeno čímsi, co podobá se temnotě a rannímu vstávání? Pak zbývá jen jediné... Jsem to já a mým prostorem, kde dříve mívala jsem mozek (myšleno - hlavou), vytvářím ony vámi již přečtené myšlenky.
Tak co? Podíváte se mi do očí?

Setkání s vámi bylo mi ctí.
Nyní už jen spěte sladce.
A na věky.
Satan s vámi,
mé milé zatracené Duše!