Leden 2014

Odporně, však od srdce - Co je to láska?

27. ledna 2014 v 22:28 Zákoutí
Téma týdenní: Láska... Jak odporně všední, nechutně krásné téma... Však nechť za tohle, co nyní budete číst, shořím v plamenech pekelných... Satan s vámi.
(Tento článek, který obsahuje nebezpečné množství temných citových výlevů, bude co nevidět smazán!)


To je, když vám místem, kde by měl být mozek, proudí nesmyslné tóny a přece dávají dohromady pospolu překrásný tón...

To je, když tisknete končetinu v končetině za zvuků metalu...

To je, když sen, jenž ještě žádná jiná duše neslyšela, šeptáte té vaší spřízněné Duši a jedinou touhou je, že tím snem bude právě ona...

To je, když pro vás najde trsátko pod nohama nekonečna lidí a i přes to, že ho chcete právě té Duši darovat, vám ho ona s nádherným úsměvem přenechá...

To je, když místo upadnutí do vod snů radši nespíte, než abyste promarnili jedinou minutu, kdy můžete vnímat přítomnost právě té Duše...

To je, když se něco, v co nevěříte, ukáže jako jediná možnost, jak přežít...

To je, když sebemenší známka nebezpečí, ve kterém se objeví, vyvolá větší hrůzu, než jediný horor, kterého se bojíte...

To je, když myslíte na něco, čemu sami nerozumíte a přece je vám z toho hezky...

To je, když máte ten připitomnělý pocit štěstí ale zároveň si uvědomujete i to špatné okolo, to, že nejste jenom ti hloupí, nic si neuvědomující pošetilci. Je vám příšerně tak, jako bývalo i bez oné Duše, ale teď pouze na půl. Teď víte, že nejste sami...

To je, když se nejvíc ze všeho bojíte, že to skončí...

To je, když se probouzíte jenom proto, že víte, že ještě nespí...

To je, když i přes všechnu nenávist okolo vás, držíte jako diamant pohromadě a záříte, jakoby vší ta zášť napomáhala tomu lesku...

To je, když jste schopní tolerovat to, za co byste jindy zabili...

To je, když je pro vás cennější objetí, než jakákoliv jiná věc, než dárek, než pozvání...

To je, když společné přemýšlení nad největšíma blbostma co duši napadne, je příjemnější, než smysluplná řeč...

To je, když i ticho je prostředkem k dorozumění se...

To je, když znáte ty oči nazpaměť a přesto se v nich neustále ztrácíte s pocitem, že z nich nikdy nechcete pryč...

To je, když jedním pohledem je vyléčena všechna bolest, která jinak neustoupí...

To je, když kvůli vám jde tam, kam by jinak nikdy nešel a i přes obavy je nejskvělejším člověkem širokodaleko...

To je, když se snažíte ze všech sil dokázat, že je pro vás jedinou Duší na světě...

To je, když onu Duši můžete přitáhnout k sobě a vědět, že je tam s vámi...

To je, když na oné Duši milujete to, co ona sama nenávidí...

To je, když vás drží a vy víte, že vás nikdy nepustí...

To je, když vám vysvětlí to, co vám absolutně nejde pochopit...

To je, když se vám orgány zrakové zalijou podivnou tekutinou pokaždé, když odchází...

To je, když napíšete největší šílenost a nesmyslnost ve svém životě jenom proto, že vevnitř vás k tomu něco svádí...

To je, když doufáte, že by to snad někdy mohl číst... a konečně pochopit, že je to právě on, kdo už takovou dobu spravuje a dělá šťastnějším něčí život už jenom tím, že je...

To je, když nemůžete napsat článek, protože neznáte tak dokonalá slova na to, abyste popsali něco tak.... tak... nevím.

RECENZE: Metallica - Through the Never

16. ledna 2014 v 22:44 Recenze
...aneb trojrozměrným nekonečnem.

Ne, tenhle kousek opravdu není pro každého. A to už jen ze dvou základních důvodů… Abyste mohli investovat své těžce vydělané peníze právě do lístku na tento film, musíte být vyznavačem podstatně tvrdší hudby, v tomto případě trash metalu. Splňujete-li první podmínku, máte na půl vyhráno. Teď už zbývá jen předpoklad, že máte rádi fenomén jménem Metallica. Že ano? Skvěle! Hoďte na sebe své propocené tričko s popraskaným potiskem co vám visí ze židle, po cestě ze schodů vemte onošenou džísku a nazuje pořádné boty, protože se právě vydáváte na absolutní pecku, která vám nejen svým obrazem, ale hlavně zvukem vyrve všechny vnitřnosti a rozmázne je po hlavách těch, jenž si nešťastně objednali sedadla před vámi.

(více v celém článku)