Mrcha metalem vyléčitelná

10. března 2013 v 20:03 |  Zákoutí
Při přemítání nad věcmi, jenž jsou vlastně nedoloženy, nedokázány a pochází vlastně jen a pouze z jeho mozku (který již dávno nemá), sedí u proskleného otvoru ve zdi, své orgány zrakové upírajíc do Nikam a vnímá tóny vydávané kytarou snad Davea Murrayho. Známá melodie, známá slova.

,, ...Too much time on my hands, I got you on my mind..."


Co ony myšlenky znamenají? Neví. Sloupává z nehtů černý lak pochybné značky. Drolí ho mezi prsty. Usmívá se.
Před nedávnem bílé louky se již proměňují zpět k životu, kterýžto je vlastně jako loni, předloni a vlastně od nepaměti stejným.
Hodí dlažební kostku po jedné z myšlenek, která se stále a stále dere na povrch. Kostka ji na chvíli zastaví, však po chvíli je tu myšlenka zase... Jak se jí zbavit? Nejlepším způsobem bude.. zbavit se sebe... Směšné. Byl bych jako Oni.
Uvědomil si ve chvíli a veškeré myšlenky se stáhly do pozadí toho pochmurného dne, jež zahalovaly pozdně zimní mračna, kterážto ještě nepropouštěla svit sluneční. Ruce létaly vzduchem, hlas chraptěl... Představoval si, že je mezi velikány. S Eddiem.
Mrcha byla pryč. Mohl se zas v klidu oddávat smyslu svého života...


,, ...So understand, don't waste your time always searching for those wasted years..."


,, ... a když pomyslel na mrchu, která stahovala ho k zemi, spojil svůj hlas s Dickinsonovým a společně ji zahnali zpět do kouta. Alespoň na nějaký čas..."

Psáno na téma týdenní: Deprese
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Klikni jestli tady jsi :)

Click

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama