Chtít ven z hrobu je riskantní, však sluncem zalité

17. března 2013 v 19:35 |  **- Něco k zamyšlení -**
Snad někde na světě (dál se totiž pravděpodobně v tomto životě nedostanu) existuje místo vyhovující duši mé. Místo nedokonale dokonalé. Místo, kde všichni Oni vymizeli. Kde vymizelo Jejich působení, vlivy, řeči... Kde společnost je brána jako nic neznamenající flek na jednom z prosklených otvorů ve zdi. Tam je místo ono zaslíbené, inspirace plné, klidné, však ostatními z venčí opovrhované. Ráj. Myslím...
Budeme-li nadále fantazírovat (což je jistě povoleno), dospějeme k závěru, že naše představy zdají se býti k ničemu a obklopí nás pouhý emocionální stav smutku a beznaděje. Děkuju pěkně. Chceme-li žít na místě, kde by se nám žilo nejlépe, budeme si ho muset nejspíše najít, protože samo k nám určitě nepřijde. Však pokud vaše duše uvažují o hledání, měly by vzít v potaz jeden důležitý fakt. Naše představy o ideálnosti a dokonalosti určitých věcí se jen málokdy shodují s představami druhých. Tudíž kdybychom, nedej stvořiteli, našli ono skvělé místo, které bychom stejně za nějaký čas opět zničili, bylo by to místo pouze naše. Jen jedna jediná Duše. Jelikož tohle místo považuje za ideální pouze jeden z mnoha. Sám na nejlepším místě. Tato představa zní vskutku dobře. Však po čase i mne by omrzelo neustálé poslouchání jen sebe sama. No děkuju pěkně po druhé.
Dovolte mi vyvolat si smutek v mé hlavě prázdné...
Kdybych žila, jakože nežiju, bylo by to nejspíše na místě tomuto velmi vzdáleném. Chodila bych po hlavě, hledala počátky AC/DC a krmila přemnožené králíky. Ano, mluvím o zemi daleké. Zaslíbené. Alespoň myslím... Ukamenujte mne za to, však alespoň jedním orgánem zrakovým bych chtěla uzřít krásu těch krajů. Do hlavy by mi proudila hudba Železné panny a mé značně časem poznamenané, prošlapané boty by byly poprášené červeným pískem... Na okraji jakési pravděpodobně nepoužívané cesty by se objímaly trávy mně neznámého charakteru, jakýsi lehký vítr by nadzvedával se značnou elegancí onen zbarvený písek, kterýžto by se usazoval na černém ošacení s ošoupaným motivem Eddieho a nebičoval do tváře jako ten zde, na tomto zatraceném místě. Pozdně odpolední slunce by rozzářilo skoro vymytou červenou barvu mých hnědých vlasů a vysmívalo by se jejich poslušnosti, kterou by prokazovaly vánku. S poslední roztopenou tatrankou bych složila své unavené, leč nadšené končetiny do trávy pod jistou, zde velmi hojnou značku se siluetou skákajícího vačnatce a po dlouhé době štěstím zářící orgány zrakové upírala do třesoucího se slunce, kteréžto již zapadalo za obzor, za objímající se trávy, rozpálený asfalt a obrovskou, červenou horu, zatímco by doznívala slova Dickinsonova...

,, ...Run to the hills run for your lives... "

Tak vám pěkně děkuju potřetí, že jste mi, mé milé Duše, dovolili učinit tuto věc... Raději se vrátím zpět do hrobu a budu se snažit zapomenout na místo, kde chci žít, protože to jest absolutní hloupost, aby někdo žil tam, kde chce, protože by tam byl jen sám a sám a sám ze sebe by se zbláznil (někteří by se zbláznili více, než jsou nyní). Jak nenávidím tyto sentimentální chvilky nedělních časů. Snad to bude nadcházejícím pondělím, v němž budu mít opět chuť pouze zabít vše, co se hýbe. Nashle v temnějších časech a radím vám... Od pondělí do pátku se nehýbejte...
Psáno na téma týdenní: Místo, kde chci žít
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Klikni jestli tady jsi :)

Click

Komentáře

1 Argonna Argonna | Web | 17. března 2013 v 22:03 | Reagovat

Skvely clanok :D S tym idealnym miestom, ktore je pre kazdeho ine, mas pravdu. Ja by som na svoje miesto prijala hocikoho,aby som nebola sama, avsak to by uz zas asi nebolo idealne miesto pre nich.  Mozno je idealne miesto hrob :D clovek ma cas premyslat! Plne zdielam nedelne pocity.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama