Člověkové a nečlověci mají různé potřeby

19. listopadu 2012 v 19:49 |  Zákoutí
- Jako člověk (ať tak braná, či ne) potřebuju dýchat. Zkoušeli jste někdy zhluboka dýchat v dlouhém, dopravním prostředku?
Ne? Pak to ani nezkoušejte, chcete-li být dále považováni za živé...

- Jako člověk (vypadající tak, či ne), potřebuju soukromí. Zavřete se na ulici do prosklené krychle a nazvěte to domovem... Domov. Směšné! Však domov by měl být soukromím, ne?

- Jako člověk (řadící se mezi lidi, či ne), potřebuju hlas. Poslechněte si Dickinsona... Budeme-li jeho nástroj považovat za hlas, budeme moci o hlase mluvit jako o tom, co jako člověk (ať tak braná, či ne... vypadající tak, či ne... řadicí se mezi ně, či ne), potřebuju. Pomineme-li fakt, že takovýchto nástrojů je mnohem víc. Oněch vyvolených, vlastnících ten nástroj, je totiž mnohem více, než božský Bruce (neberte mým orgánům sluchu to uspokojení, prosím...). Královna Tarja také naplňuje mé sluchové cosi jakýmsi blahem. (Pokud se zmíním o jednom z druhů člověka, jiném, než je Dickinson)




- Jako nečlověk potřebuju nenávidět. Být bez nenávisti, je jako poslouchat Nirvanu bez Cobaina. Jinými slovy (ať i nezasvěcení porozumí) - žíti bez nenávisti, je jako míti dokonalý život, o němž všichni sní, však jen málokdo by ho chtěl. Jste-li bez nenávisti, pak je něco špatně, jelikož zlo, to tu opravdu je... Však považujte mne za blázna. Proto říkám, že jako nečlověk potřebuju nenávist.

- Jako nečlověk potřebuju špatné. Jelikož neuvidím-li to špatné, pak budu konat špatně, protože nebudu vědět, co je dobré.

- Jako nečlověk potřebuju strach. Šlápnout bosou nohou v noci z postele na zem, v klidu se brodit tmou a nešmátrat po hlasitě cvakajícím vypínači... To neumím. A uměla bych-li to, pak bych neměla proč žít. Jelikož strach je ukazatelem toho, co jako člověk nemůžu kvůli svému já obejít. A proto ho, jako málokterý člověk, potřebuju. Abych věděla, co můžu a co ne. Nečlověci strach potřebují a člověkové zase ne. Myslím...

- Jako nečlověk potřebuju Je. Jak odporně se tvářící výrok. Ale ano, řekla jsem to. Potřebuju Je. Protože právě Oni ztělesňují to, co bych nikdy nechtěla být. Oni jsou to, proč jsem to, co jsem a proč konám tak, jak konám. A nebýt jich, opravdu nevím, kam až by má Duše klesla. Nejspíš hluboko... Stvořiteli! Díky, že mi dal Je. Tím ti děkuju, žes mi dal mne...

,, ...a jako potřeby se tvářily věci nepotřebné. To, co nepotřebovala, bylo důležitější než věc, která nutností byla pro život. Ale byla slepá. Tak směšně slepá. Tehdy..."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Klikni jestli tady jsi :)

Click

Komentáře

1 MvK MvK | Web | 19. listopadu 2012 v 19:51 | Reagovat

Nádherně filozofické a jak pravdivé! ;)

2 krisa krisa | Web | 19. listopadu 2012 v 20:57 | Reagovat

Na předposledním odstavci se shodneme. Vlastně nejenom na něm. Nesouhlasím akorát s jednou věcí — Bruce není člověk.

3 missa007 missa007 | 23. listopadu 2012 v 19:20 | Reagovat

Děkuju mnohokrát za názor a přečtení!

[2]: Nechtěla bych člověka nazývat bohem. Avšak Bruce je pro mne něco, co mi dává to, co potřebuju. Hlavně naději...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama