Srpen 2012

Nikam nejdu

31. srpna 2012 v 18:41 | Míša |  Zákoutí
Zdravím Vás, duše živé i neživé... Vítr (internetu) nám přivál další téma týdenní. Tak se pokusím svým mozkem vymytým, poskytnout menší koupel i tomu vašemu mozku.
Jak to vlastně myslím, že nikam nejdu? Snad už jsem došla tak daleko, že bych se nejradši vrátila zpátky. Ovšem to už nejde a možná, troufám si říct, že je to tak dobře. Nechce se mi nikam jít. Už nikdy. Ale nemine mě to, ba mě to i čeká. Jako všechny a všichni to přežili nebo alespoň přežívají. V temnotě se snadno ztratíme a tak si sedneme a prostě nehodláme vstát. Možná že vstát nejde.

Vědět o lži, doufat v pravdu

28. srpna 2012 v 0:37 | Míša |  **- Něco k zamyšlení -**
Mohla bych začít výčtem (s)prostých slov. Mohla bych ty slova rozesílat na různé adresy. Popsat jimi to, co si opravdu myslím. To, co si opravdu myslím o věci tak běžné, že je to až k smíchu. Skoro...
Nemůžu se v klidu a míru uložit ke spánku, protože v mém mozku (který už dávno postrádám) neustále běhají hašteřivě křičící myšlenky. A je jich moc. A s pocitem hrůzné hrůzy zjišťuju, že se pořád ptám prakticky na to samé. I když v obměnách.
Může mě někdo proplesknout, abych se konečně probrala? Abych přestala důvěřovat těm, co jim důvěřovat nechci a vím to. A zároveň nepřemýšlela nad tím, jestli je v jejich slovech klam či jsou opravdu tak přihlouple hloupí. Nebo zda ráčím být takovým stvořením já. Přihlouple hloupým, nevěřícím, ironickým individuem. Snad mám s nimi něco společného. A to je to, co mě nutí do nucení se, abych uvěřila. Uvěřila těm řečem, jenž zdají se být pravdou a pravdě, která je lehce zaměnitelná se lží. Ovšem, když se nad tím pousměju, zjistím (snad opravdovou) pravdu o lžích a neuvěřitelných pravdách až tehdy, když se zase pousmějou oni a řeknou, že to je strašná (nejlépe) prdel nebo si vás neuráčí ani všimnout. Však možná se dočkám toho, že zdánlivá lež se promění v pravdu. A pravda je to, čeho si budu vždy cenit, i když ji budu považovat za prachsprostou lež...
... měli by nos jak Pinocchio...

Tvrdá, leč nutná selekce

22. srpna 2012 v 11:43 | Míša |  !!! Metal !!!
A je to zase tady. Ten tíživý pocit nerozhodnosti. To přemítání nad výhodami či nevýhodami, případně nevýhodnými výhodami a obráceně. Ze škály široké jako sloní zadnice, si (ne)musím vybrat to, co se mi líbí a zároveň to, co nebude pohoršovat mé okolí, společnost... Tím se rychlým skokem dostávám na polovinu sloního zadku (Možná ještě trochu balancuju nad jakousi "propastí" věčné tmy a.... no nic.). Možná se trochu pozastavím nad mým (ne)vkusem a řeknu si: "Co že to tu vlastně hledám?"... Na druhou stranu si zase (díkystvořiteli) uvědomím, že růžovoučká asi opravdu není to pravé (vlašské) ořechové.
A tak se procházím po sloní "půlce" a dávám si velký pozor na to, kam šlapu... Ono, uznejte sami, není dobré nikdy šlápnout vedle, natož na takovém místě... I po výběru velkém, nutném, mi stále zbývá více jak polovina poloviny chobotnatčí polokoule. Jak deprimující. Snad budu muset vyloupit banku a selekci ponechat dávné minulosti, jakožto časům, kdy metalová trička byla pro mne darem z nebe a... Počkat. Vždycky jsem chtěla dar z nebe...
SANCTUARY

Díky Ďáblu za tu černou...

19. srpna 2012 v 12:44 | Míša |  Zákoutí
Pozdrav vám, zbloudilé duše! Jak není zvykem, tak se mi velice zalíbilo téma týdenní. Proto vám hodlám vymýt mozek ještě jednou, tentokráte trochu černěji. Ale ne více, než jak si budete přát...

... spása před světem

13. srpna 2012 v 18:30 | Míša |  Zákoutí
Vítám zde ty, jenž sem vešli (nebo také nevešli)! Máme tu další téma týdenní. Tentokráte (ostatně jako už se párkrát stalo), velmi výstižné, zdařilé, skvěle padnoucí ale také prosté a jednoduché... (Ne)Dámy & (Ne)Pánové (i to vše ostatní), právě vplouváme do tunelu, oděného do barvy tak krásné, že se do ní zahaluje i samotné noční nebe...

Back in Black

9. srpna 2012 v 22:15 | Míša |  Co Vám píšu :)
Zdravím všechny (statečné) čtenáře mého blogu!
Po dlooouhé době se opět ozývám. Ano, jste tady správně. Je to ten samý blog jako před tím, se stejnými články, mým malým já, ovšem prošel menší změnou... Překopané je tu kdeco. Ten odvážlivec, který sem už někdy zabloudil (ať omylem či s úmyslem), si určitě vybaví již dva předešlé vzhledy, hojně obsahující růžovou a fialovou barvu (jak deprimující!). Ale doufám, že se vzhled líbí a že můj (come)back in black přijmete a najdou se mezi vámi tací, co se sem alespoň párkrát schovají před světem...

Přeju pěkný zbytek (temného) večera!
Míša
(c) (na fotografii nejsem já.. :D)