Listopad 2010

To, co vidíme, nemusí být vždy úplně pravda...

17. listopadu 2010 v 11:10 | Míša |  **- Něco k zamyšlení -**
Nová rubrika pro ty, co se nebojí se nad něčím zamyslet...
Když vám někdo řekne něco, co nemusí být tak úplně pravda, pomyslíte si: Jo, jasně... Ale co když vy mu řeknete něco po pravdě a on si pomyslí to samé, co jste si mysleli vy...
Řeknu vám jeden příběh... Jedna holka, co ještě chodila na základku, nosila vlasy stejně jako emaři. Přes oko. Ostatní si do ní rýpali a dá se říct, že se jí i posmívali.. Nikdo z nich ale nehledal důvod, proč tak chodí učesaná.. Bylo jim to jedno, hlavně že se mohli někomu smát. Říkali jí, že je EMO, ikdyž vůbec nebyla a ani se k tomuto stylu nijak nehlásila. I přes neustálé vysvětlování jí nikdo nenechal na pokoji. Po čase tyto hloupé řeči začala ignorovat. Nepomohlo to.. Jednou doma ta holka přemýšlela: Proč mi to dělají? Proč mi to říkají i kámoši? Nechápu.. A tak vznikl v její hlavě nápad.. Musí to skončit. Hned na druhý den se do ostatních pořádně opřela: ,, Možná, že vy jste moji kamarádi. Možná že jste jimy byli, ale ted jsem pro vás jako někdo jiný.. Záleží do pr*ele na tom, jak vypadáme? Jestli jo, tak se podívejte na sebe! Jedna bárbína, vedele šamponek, za ním kluk co si na něj hraje, rozmazlené dámičky kterým podlézají i učitelé..." v tu chvíli se na sebe podívali, ale ještě jim nic nedošlo. Proto holka pokračovala: ,, Hledáte jen důvod se někomu smát, ale už je vám jedno, proč ten dotyčný tak vypadá.. Neříkejte mi už že jsem malá, nesamostatná, hloupá, pitomá a bůh ví co ještě.. Je mi to fuk!" spolužáci se na sebe jen pousmívali ,, ano.. Já vím že je vám to k smíchu.. Že jsem vám k smíchu já, ale ani jeden z vás vůbec nic neví!" Na zlomek vteřiny bylo ticho a pak kdosi, co sotva věděl jak se jmenuje řekl:,, Ale víme... Ty emoo!" výbuch smíchu byl v tu chvíli naprosto jistý.. Holka se nadechla a pak si odhrunala ofinu.. Ticho.. Ani hlásek.. Ani slovíčko... Nic.. Všichni je tupě zírali na čelo té holky... ,, Doufám, že je vám alespoň teď do smíchu..." dodala holka a odešla ze třídy.. Celou dobu se na ni dívalo asi 30 párů vytřeštěných očí, ve kterých se už teď daly přečíst známky obrovského studu.. Ta holka měla levé části obličeje poměrně velkou jizvu.. Styděla se za ni, a proto najednou začala nosit vlasy stranou...
Ale ne vždy, ta jizva musí být vidět... Ne vždy je totiž spůsobená fyzicky.... Ale psychicky...
Emo green-.,.-*

Duch, anděl nebo jen neobyčejně obyčejný člověk?

6. listopadu 2010 v 10:24 | Míša |  ..*Šoky*..
Záhad má svět nepředstavitelné množství... Některé nám ukáže, některé si schová a na některé narazíme sami...
 Bylo asi kolem půl paté večer a podzim už byl v plném proudu. Listí padalo ze stromů, a jako by ho z nich ani neubývalo.. Na letos poměrně chladné podzimní období, bylo docela teplo. Zvláštní večer.. Ať možná už proto, jaké bylo teplo, nebo i pro tu nádherně zlatavě žlutou záři, která se nádherně, ikdyž nerovnoměrně, rozprostírala po obzoru. Kostelní hodiny ukazovaly třičtvrtě na pět a vyjímaly se před, již zmiňovanou září. Bylo zrovna období dušiček. Zdobená, kovová vrata ke hřbitovu, se zdála být nepoužívaná, avšak každou chvíli jimy někdo prošel.. Ať už člověk, který šel zapálit svíčku, nebo člověk, který už tady vlastně není.. Tedy duch.. Zdá se vám to postavené na hlavu? Mě také, protože to ještě není ani zdaleka všechno... Chodníky byly zavanuté čerstvě napadaným listím a jako by nechtěly, aby nikdo nenašel cestu zpět. Zpět do reálného světa za kovovou branou.. Svíčky plápolaly ve větru, vůně vosku se linula, sice pomalu, ale i tak silně... Škrtnutí sirky, cvaknutí zapalovače a další svíčka, která bude přidávat na atmosvéře místa odpočinku, se rozzáří. Chvíli se zastavíš, a nevnímáš.. Pak, jako by tě někdo probral ze spánku, pomalu, ve svých myšlenkách, odejdeš.. A teď se to stalo.. Pes, jakožto hlídač, vám oznámí, že je na blízku kdokoliv nebo cokoliv.. Ale teď ne.. Jen jsem se otočila.. Nevím proč, asi podvědomí.. Stála tam nějaká postava.. Chvíli mi trvalo než jsem si navykla na tmu, protože svíčka, kterou jsem zapalovala, vydávala celkem slušné světlo, a podívla se na toho neznámého. Byl to nějaký starší muž, kterého jsem tady ještě nikdy neviděla. Ani očkem nemrkl a ani se nepohnul.. Ruce držel pevně sepjaté a zřejmě byl ponořený do motliby.. Proč ale zrovna tady? Najednou se otočil a odcházel.. Přešel řadu náhrobků, pak se vrátil a začal se modlit u asi každého třetího.. Co to mělo znamenat? Divné bylo i to, že kolem něj byla nějaká, dalo by se říct, magická aura.. Něco, co jinde necítíte.. Pes neštěkl za tu dobu ani jednou.. Jak pán záhadně, tiše a nadpřirozeně přišel, tak i zhadně zizel.. Už jsem ho nenašla.. Zvláštní co? Viděli jste někdy někoho, kdo si jen tak chodí po hřbitově a modlí se u náhodných hrobů? Já ne.. Až do teď.. To byl teda šok..

Dospělost.. Jen slovo, nebo něco víc?

1. listopadu 2010 v 19:41 | Míša |  Zákoutí
Článek týdne.. zas a znova :D :)
 Tákže.. Kdy se člověk stává dospělým? Když vyroste? Když dosáhle určitého roku? Možná.. Ale dospělost.. Co to vůbec znamená? Někomu toto slovo nic neříká, jinému zas příliš.. Podle mě, se dopělým člověkem stáváme tehdy, kdy si stanovíme určité cíle a uvědomíme si, že je na nás kladena větší odpovědnost. Tehdy, když jsme schopni se postavit na vlastní nohy a ukázat, že se už umíme o sebe postarat sami. Je v podstatě jedno, kdy se tak stane. Někteří lidé dospívají rychleji, někteří naopak pomalu.. Ale zamyslete se.. Děti a řekněme i puberťáci, si přejí být dospělí, aby konečně mohli pít a kouřit a bylo jim těch vytoužených 18let. Ale je to tak úplně pravda? Já myslím, že ne.. Dospělost není o tom, že se ožeru každou noc a budu si vykuřovat na veřejnosti bez toho, aby mě kdokoli napomínal.. Ale proč? Vždyť ne nadarmo se říká, že zakázané ovoce nejlíp chutná! :) Až se dočkáte toho dne, kdy už budete konečně plnoletí, tak si vzpomeňte, že jste někde někdy četli to, že ten den si náramě užijete, ale pak, už se nebude na co těšit, nebude vám to tak vzácné, nebude se mít co dělat bez zákazu.. 18ka je jen nějaká pomyslná hranice dospělosti, jen číslo, od kterého se něco může, ale hlavně také musí.. Nechtějte být tak rychle dospělí, protože to, co právě prožíváte, se vám už nikdy nevrátí zpět.. Nikdy už nezažijete to, co zažíváte právě teď.. S věkem nepřibývají jen vrásky, ale i starosti.. Takže se nebojte si užít mládí naplno.. Dětství a období dospívání, je jen jednou za život, který je i tak celkem krátký..
    
A jaký na to máte názor vy??